Od divoké kočky núbijské po moderní chovatelské linie — sledujte, jak příroda a člověk společně formovali dnešní plemena.
První domestikace proběhla přibližně před 10 000 lety na Blízkém východě. Když lidé začali skladovat obilí, přilákali hlodavce — a s nimi i divoké kočky núbijské (Felis silvestris lybica). Tak vznikl symbiotický vztah, který trvá dodnes.
Kočka nebyla lovena ani nucena k práci jako pes. Přišla sama, zůstala dobrovolně — a lidé ji přijali jako ochránkyni sýpek.
V neolitické vesnici Shillourokambos byl objeven společný hrob člověka a kočky — první důkaz úzkého vztahu.
Bohyně Bastet ztělesňuje ochranu domova. Zabití kočky bylo trestáno smrtí.
Obchodní lodě roznášejí kočky po celém Středomoří.
Rukopis „Tamra Maew" popisuje siamskou a korat kočku jako duchovní ochránkyně.
S evropskými loděmi přeplouvají kočky Atlantik a osidlují Ameriku.
V Crystal Palace se poprvé oficiálně soutěží mezi plemeny — začátek moderního kočičího chovu.
Šlechtitelé vytvářejí Ragdoll, Bengálskou a mnoho dalších plemen z divokých i domácích linií.
Domácí kočka sdílí přes 95 % genů s tygrem. Její instinkty jsou téměř stejné.
Mezinárodní federace uznávají více než 70 samostatných plemen. Většina vznikla po roce 1900.
Genetické studie ukazují, že všechny dnešní domácí kočky pochází z jediné africké linie.
Kočky byly nepostradatelnou součástí posádek zaoceánských plaveb až do 20. století.